Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.

Kognitivní funkce jsou všechny poznávací psychické procesy, jež nám umožňují rozpoznávat, pamatovat si, učit se a přizpůsobovat neustále se měnícím podmínkám prostředí. V rámci stárnutí a neurodegenerativních změn může dojít k celé řadě jejich narušení, která však, jak naznačují studie, v nemalé míře lze ovlivnit životním stylem.  Nejčastěji zmiňované narušení kognitivních funkcí se týká paměti, kdy na začátku je narušena paměť krátkodobá, avšak později i její další složky, dlouhodobá, epizodická a sémantická paměť. Dalších příkladů lze uvést celou radu, jde o myšlení, řeč, orientaci, pozornost, poznávání, vizuálně konstruktivní schopnosti, ale také exekutivní funkce, tzn. schopnost plánovat, iniciovat a řídit komplexní cílené chování a jednání muže být v různých etapách neurodegenerace narušena.
Nejvýznamnějším negativním prognostickým faktorem pro naše kognitivní funkce, a jde o něco ireversibilního, je vek. U lidí ve veku nad 65 let pravděpodobnost narušení není ještě příliš velká (asi 20 %), ale v kategorii 75 let a starší je to již 30 % a u těch, kdo se dožijí 85 a více let, činí více než 80 procent. Existují různé formy od mírné kognitivní poruchy až po různé formy demencí. Zajímavá je studie Reisberga et al., která říká, že u lidí bez zjistitelných objektivních známek neurodegenerace představují pouhé stížnosti na narušení paměti, kdy si nemohou vzpomenout na jména či čísla, také negativní prognostický faktor, který nám říká, že během několika let dojde u nich s velkou pravděpodobností k rozvoji mírné kognitivní poruchy a o něco častěji se u nich také vyvine Alzheimerova nemoc. Často se zapomíná, že demence, jako je např. Alzheimerova nemoc, jsou chorobou smrtelnou. Doba přežití je po začátku demence ve srovnání s lidmi, kteří jí netrpí, podstatně zkrácena. Podle studie Schoenberga a spolupracovníku má pouze 16 % lidí s demencí dobu přežití deset let, zatímco u stejně starých lidí bez ní je to skoro 40 procent.
Současné léčebné možnosti v této oblasti se samozřejmě rozvíjejí, k dispozici jsou nejrůznější moderní léky, které dokáží zpomalit, nikoli však zastavit nebo vyléčit neurodegenerativní proces. Proto je velmi žádoucí usilovat o předcházení těmto poruchám a možností ve struktuře dnešního životního stylu je celá rada. Na celném místě stojí fyzická aktivita, negativními faktory samozřejmě jsou kouření, abusus alkoholu, nadváha, k problému lze však přistoupit také aktivně ve forme kognitivního tréninku nebo dietních návyku. Pokud jde o dietní návyky, je nutno se zmínit o polynenasycených mastných kyselinách, jejichž role je nejprobádanější, ginkgo bilobe, fosfatidylserinu a nekterých vitaminech.

Naše strava je čím dál méně vyvážená
Skloňují se pojmy omega-3 nenasycené mastné kyseliny a omega-6 nenasycené mastné kyseliny. Typickými představitelkami prvně zmíněných jsou eikosapentaenová, dokosahexaenová a alfalinolenová kyselina, ty druhé pak reprezentují kyselina linolová a arachidonová. Tyto látky, jak se prokázalo na pokusech se zvířaty, ale poté i v klinické praxi, mají bezpochyby biologicky významné účinky na funkci našeho mozku a nejen jeho. Působí neuroprotektivně především prostřednictvím stability a fluidity buněčných membrán, snižují koncentraci cholesterolu, působí antikoagulačně, což se týká skupiny omega-3, obě skupiny vykazují protizánětlivé působení a omega-6 mají neuromodulační působení na neurotransmiterové centrální systémy.
Některé ze zmíněných látek jsou pro lidské tělo esenciální, což znamená, že je nedokážeme syntetizovat a musíme je přijímat ve stravě. Omega-3 jsou především v rybách a omega-6 hlavně v rostlinných olejích. Někdy se udává, že omega-3 jsou lepší a omega-6 méně dobré, ovšem není tomu tak, obě skupiny jsou pro náš organismus důležité. Avšak velkým problémem současnosti je fakt, že jejich poměr ve stravě se velmi posunul v neprospěch skupiny omega-3. Zatímco na začátku minulého století byl jejich poměr v tradiční stravě dvě až čtyři ku jedné ve prospěch omega-6, v současnosti se posunul na poměr deset až dvacet ku jedné.
Příčinou je, že v našem prostředí málo jíme mořské živočichy a hodně konzumujeme živočišné oleje. Např. česká Společnost pro výživu konstatovala, že poměr mezi omega-6 a omega-3 byl mel být maximálně pět ku jedné, takže omega-3 nám do určité míry scházejí.
Problematikou nenasycených mastných kyselin se samozřejmě nezabývají jen psychiatři a neurologové, ale např. také kardiologové, kteří mají docela jasno, takže se lze odvolat na doporučení American Heart Association. To říká, že zdravý človek by měl z hlediska prevence kardiovaskulárních chorob konzumovat rybu alespoň dvakrát týdne, kdo již nějakou kardiovaskulární chorobou trpí, mel by denně požívat jeden gram nenasycených mastných kyselin, a ten, kdo např. trpí hyperglykémií, dávku ještě vyšší.
Bohužel takové jasné doporučení z hlediska kognitivních funkcí zatím neexistuje, ale k dispozici je řada studií, jež jsou dvojího typu: jednak epidemiologické, které srovnávají kvalitu stravy s rozvojem neurodegenerace a narušení kognitivních funkcí, a jednak studie léčebné. Na příkladu jedné z epidemiologických, již vedl van Gelder a spolupracovníci, lze ukázat, že u lidí konzumujících dostatek ryb na rozdíl od těch, kdo tak nečiní, je během pěti let narušení jejich kognitivních funkcí ve veku 70 až 80 let mírné, na rozdíl od těch, kdo se z tohoto pohledu stravují nezdravě. Rozdíl mezi skupinami je vysoce statisticky významný a takových studií je celá rada. Stejně tak jsou k dispozici studie léčebné, kde ve studii Motanino et al. byly lidem s mírnou kognitivní poruchou šest měsíců podávány nenasycené mastné kyseliny a během oné doby u nich došlo ke zlepšení bezprostřední paměti i pozornosti. Opět šlo o zlepšení statisticky významné.

Rozvoj Alzheimerovy demence ovlivňuje dieta
Ginkgo biloba, jinan dvojlaločný, má z hlediska neuropsychiatrického pověst zázracné látky zlepšující naše kognitivní funkce. Faktem je, že extrakty, které jsou k dispozici, obsahují látky, jako jsou terpeny a  avonoidy, jež prokázaly v animálních experimentech působení antioxidační, antiagregační a zlepšení oxidiativního metabolismu glukózy. Existuje opět celá rada léčebných studií různé kvality, jež většinou prokazují příznivý účinek, avšak v některých případech ne. Studie Napryeyenko et al. prokazuje, že 22měsíční podávání 240 mg extraktu ginkgo biloby pacientům s Alzheimerovou chorobou a vaskulární demencí došlo ke zlepšení jejich kognitivních funkcí na rozdíl od těch, jimž bylo podáváno placebo. Tam došlo během onoho intervalu naopak k jejich zhoršení. Nedávno byla publikována v Journal of American Medical Association studie, která však nějaké pozitivní změny po několikaletém podávání extraktu ginkgo biloby neprokázala.
Zajímavá je studie Kennedyho a spolupracovníku, již zkoumali 28 mladých dobrovolníku a výsledky akutního podání kombinace ginkgo biloba a fosfatidylserinu. Fosfatidylserin je opět látka působící na buněčné membrány a údajně zvyšuje biologickou dostupnost látek z ginkgo biloby. U zdravých dobrovolníku akutně došlo po podání kombinace v horizontu hodin ke zlepšení kognitivních funkcí na rozdíl od ginkgo biloby samotné či placeba, takže je možné, že některé kombinace efekty těchto látek zvyšují.
Je známo, že vitaminy typu B mají příznivý účinek na centrální nervový systém, krvetvorbu atd., jsou koenzymy v některých metabolických procesech, přispívají ke štěpení glykogenu, k syntéze neurotransmiteru a nukleových kyselin. Jako koenzymy také zasahují např. do homocysteinového cyklu, konkrétně kyselina listová, B12 a B6, a tyto koenzymy podporují proces, který eliminuje homocystein a mení ho na glutathion. O homocysteinu se předpokládá, že jde o rizikový faktor z hlediska kardiovaskulárních, neurologických nebo neuropsychiatrických chorob. Výsledek studie podávání B9 a B12 Vital Trial Collaborative Group z roku 2003 jasně prokazuje, že tato kombinace a především kyselina listová (B9) přispívají k tomu, že koncentrace homocysteinu v našem organismu se podáváním těchto látek snižuje. Ve studii Durgy et al., zkoumající opět starší lidi, podávání kyseliny listové po relativně dlouhou dobu, tři roky, vedlo k tomu, že došlo k poklesu homocysteinu a ke statisticky významnému zlepšení globálních kognitivních funkcí, paměti a rychlosti zpracování informací.
Pak je zde ještě druhá skupina vitaminu, C a E, a opět existují některé práce, jež prokazují, že podávání dostatečného množství těchto látek muže způsobit snížený výskyt neurodegenerativních procesu v populaci. Z velké studie Engelharta a spolupracovníku, zahrnující pres pět tisíc lidí starších 55 let sledovaných šest let, lze vyrozumět, že u 146 z nich došlo během této doby k rozvoji Alzheimerovy demence, jejíž výskyt koreloval s množstvím pozřených vitaminu E a C. Ti, kdo jich měli více, měli menší pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy demence, na rozdíl od těch, kdo jich měli méně.
Před několika týdny vyšla v Archives of Neurology zajímavá práce Gua a spolupracovníku, která se opět zabývala velkou skupinou newyorských obyvatel starších 65 let, sledovala je po dobu čtyř let, a autoři analyzovali prospektivne stravu, již tito lidé požívali. Během oněch čtyř let se u nich rozvinulo 253 případů Alzheimerovy demence a investigátoři určili typ stravy, která mela na tento negativní vývoj určitý vliv. U těch, kdo se takto stravovali nejméně, byla pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy demence 15 %, a u těch, kdo nejvíce, pouze 7 %, což značí v podstatě dvojnásobnou pravděpodobnost závislosti na dietě. A co protisklerotická DP2 dieta znamená? Zahrnovala dostatečný příjem salátového oleje, oříšků, ryb, drůbeže, kořenové a listové zeleniny a v podstatě ovoce a nižší příjem vysokotučných mléčných výrobků, červeného masa, vnitřností a másla. Když to převedeme do výše zmiňovaných látek, je to dieta zahrnující dostatečné množství omega-3 i omega-6 nenasycených mastných kyselin, vitaminu E a B9. Zdá se, že tato kombinace je alespoň podle této studie něco, čím můžeme i ve vyšším veku pomoci udržet své kognitivní funkce v dobrém stavu.
Tento článek lze uzavřít sdělením, že kognitivní funkce většiny osob jsou ve vyšším veku narušeny, přičemž závisí samozřejmě na veku a mnoha dalších faktorech. Stejně tak lze konstatovat, že běžná, dá se říci nepřirozená strava neobsahuje dostatečné množství potřebných živin, a proto je třeba dbát na zvýšený přísun významných rostlinných a živočišných látek zvýšenou konzumací potravin, jež byly výše zmíněny, a vhodných potravinových doplňků. Čím dál častěji se budeme setkávat s pacienty, kteří tyto látky konzumují, a měli bychom být schopni na dané téma s nimi diskutovat, byť jsou některé naše závěry předběžné a některé informace nejsou zcela jasné.